Antonín Šrámek - Píseň a pluh (1943)

Autor tohoto románu není v naší literatuře nováček a jako spisovatel zralého věku mohl se odvážit velikého úkolu, který si v svém díle vytkl: vylíčiti vývoj a růst rodu Vítovců v malé dědině Habrovci na Tišnovsku od chudého tkalce Matouše až po jeho pravnuky, bohaté sedláky a továrníky. V rychlém sledu se před námi rozvíjí kronika rodu od roku 1755 až po dobu téměř současnou, kronika odříkání, tvrdé práce a bojů s nepřízní přírody, doby a lidí. Vítovcové však musí bojovat neustálý boj i v svém nitru. Žene je touha osamostatnit se, touha po půdě a majetku, ale zároveň cítí v svém nitru touhu po volnosti ducha nespoutaného péčí o hmotné věci. V jedněch je smysl pro tuhou denní práci silnější; ti zůstávají doma v Habrovci, dřou se na chudých pozemcích a pomalu budují bohatství a selskou vážnost rodu. U druhých vítězí píseň nad pluhem, duch nad prací rukou; ti opouštějí Habrovec a hledají ve světě splnění svých snů. Ale i oni se po mnohých zklamáních vracejí nakonec do rodné vsi, aby tam našli ztracenou rovnováhu své duše.