Nikolaj Birjukov - Naryn (1952)

Hlavním motivem rozsáhlé románové skladby autora - laureáta Stalinovy ceny - je stavba Velkého ferganského průplavu, kterým byly v r. 1939 v sovět. Uzbekistanu spojeny řeky Naryn a Kara-Darja. Na procesu politického uvědomování obyvatelů jednoho z nejzaostalejších uzbeckých kolchozů, kde nízkou životní úroveň způsobovala nejen neúrodná půda bez možnosti zavlažování, ale především náboženský fanatismus a bezmezná věrnost starým obyčejům, je zachycena nesmírně zodpovědná úloha stranických funkcionářů, kteří přesvědčovali obyvatele, že rozkvět a bohatství kolchozu je spojeno s odstraněním všeho potupného, co zdědili z dob emirátu. Druhým hlavním motivem románu je ženská otázka - odstranění ponižujícího postavení uzbecké ženy, které předsudky zakazovaly účastnit se mužovy veřejné činnosti. V průběhu děje, jemuž nechybí dramatičnost i líčení zvláštností pamirské přírody, řeší autor všechny podstatné otázky, spojené s vnitřním i vnějším přerodem lidí, počínajících žít podle Stalinské ústavy.